Skleněné korálky - historie a současnost

Korálky

Skleněné korálky

jsou nejpoužívanějšími korálky pro tvorbu šperků. Jsou oblíbené pro svou krásu, lesk, tvrdost, pevnost i křehkost zároveň a pro nezaměnitelný charakter materiálu, z kterého jsou vyrobeny.

Z historie víme, že prvním výrobcem skleněných korálků byli Keltové a Indové, o něco později Evropané a tím i Češi.

Za "Matku Korálků" se považují Benátky v Itálii a následně ostrov Murano. Zde byly skleněné korálky po 200 let vyráběny metodou „vinutí“ (první technika pro výrobu korálků ze skla). Technika výroby vinutých korálků byla následující: Z pece se vytáhla kapka skla v tekutém stavu a následně byla navinována kolem železného drátu. Pro ještě krásnější vzhled vinutého korálku se přidávalo sklo jiné barvy. Dalšími činiteli a komponenty byli rozličné kovy, které dodávaly korálkům různé odstíny. Například kobalt vytvářel modré korálky, měď zelené, cín mléčně bílé a zlato červené. Šikovní sklářští mistři měli tak perfektní korálky, že bylo velice obtížné najít šev, kde se spojovaly různé druhy skla.

Druhou metodou pro výrobu korálků bylo „foukání“. Postup výroby foukaných korálků byl následující: Opět se z pece vytáhla kapka tekutého skla, do které se foukalo pomocí píšťali, podobně jako při výrobě skleniček a váz, dokud korálek něměl požadovaný tvar a velikost.

Těmito dvěmi způsoby bylo možné uspokojovat poptávku po skleněných korálcích až do druhé poloviny 15. století. V momentě, kdy Evropané začaly vysílat lodě kolem světa a kapitáni lodí, dobyvatelé a průzkumníci začali žádat značné množství korálků ze skla, porcelánu a kovu, jako dary nebo jako platidlo s domorodým obyvatelstvem, nestačily tyto dvě techniky na uspokojení požadavků.

Skláři z Benátek museli vymyslet nový způsob výroby, a tak okolo roku 1490, začali vyrábět tažené korálky (mimochodem Indové a Egypťané používali tento postup o staletí dříve). Proces výroby tažených korálků vypadal takto: Mistr sklář vytvořil z kusu roztaveného skla válec, ke kterému (po dosažení požadovaného tvaru) byl připojen prut. Sklářský pomocník prut chytil a utíkal dlouhou chodbou. Sklo se natáhlo a současně ochladilo. Tímto způsobem vytvořená trubička byla asi sto dvacet metrů dlouhá. Velikost taženého korálku byla ovlivněná množstvím použitého skla a délkou trubky. Když trubička zchladla, byla rozřezána zhruba na metrové kusy, které byly dále řezány na korále a korálky různých velikostí. Hotové korálky byly vhozeny do obrovského kovového bubnu spolu s vápencem, pískem, uhlíkem a vodou. Buben se zahříval a otáčel, aby se uhladily řezné hrany korálků. Nakonec se korálky očistily a umístily do pytlů s kvasícími otrubami. Třesení pytlů mělo za následek vysoký lesk korálků.

Tažené korálky se dělily na dva typy: Paternoster - korálky používané do růženců a Magaritierie - menší korálky prodávané na váhu. Jednobarevné tažené korále dneška se takřka neliší od těch vyrobených před pěti sty lety.

Díky vzrůstající poptávce po korálcích v 16. století, byli Benátčané donuceni posílat tažené trubičky do Čech, kde byly zpracovány výše uvedeným postupem - „táhnutím“ a vráceny zpět do Benátek. Protože sklářství v Čechách mělo tradici již od 12. století, odešlo několik šikovných sklářů z Čech pracovat do skláren na Muranu. Tam si osvojili techniku tažení skla díky které se Češi v 18. století stali hlavními výrobci skleněných korálků - produkce byla větší než u továren v Itálii.

Mezi prvními korálky vyrobených v Čechách byly takzvané mačkané korálky. Postup jejich výroby byl následující: Prvně se vyrobily formy, které korálkům určovaly tvar. Do nich se pak „vmáčkli“ - vtlačily skleněné roztavené trubičky nebo tyče. Výsledné korálky se pak ještě upravovaly a vznikaly další druhy, například broušené korálky (vybrušovaly se do požadovaného tvaru), ohňovky (pro jejich konečný tvar se používalo opalování nad vysokostupňovým hořákem), kočičí oči, voskované korálky, millefiory, rokajl, tyčky a další.

Měna / currency:
Now acceptingPayPal Logo